Řeč délského potápěče – aforismy, etudy a fotografie

Autor: Michal Legelli | 31.12.2017 o 16:34 | (upravené 31.12.2017 o 19:12) Karma článku: 3,02 | Prečítané:  312x

Nový rok v sobě nese pouhé opakování. Východ Slunce proto nepožehná bezduchého a západ neodejme dary tomu, kdo je vezl ve své bárce. Tato slova jsou prostorem k tomu, co spadá pod „okamžik“ mých blogů.

- Přímé sdělení současníkovi, které nalezne čtenář v mých diskusích:

I.

Uveřejňuje-li člověk subjektivní a osobní text (v době, kdy všude a ve všem Jedinec prchá před sebou samým), může si dělat spíše jen teoretické naděje, najde-li se kdo, pro nějž Slovo bude stejným či alespoň obdobným požehnáním jako pro autora onen dar sdělení, který čerpá ze sebe sama a díky Bohu.

Člověk, který nejvíce utíká před sebou samým, chce vidět nejsnáze a nejrychleji svoji budoucnost. Pro každého člověka (chtělo by se říct pro KAŽDÉHO rozumného člověka), který trochu vidí do lidí a za závoj jejich masek, je taková společnost útrpná a snaží se jí vyhýbat obloukem - zdržuje se chodit tam, kde vládne a kde není vidět ničeho než nudy.

II.

Líbí se mi tato Vaše věta: "A pro méně chápavé jedince..." Vcelku mě to pobavilo, implikuje to představu, že věříte, že na tom lidé mohou být hůře než Vy..., což je samo o sobě jistý oxymóron...

Omlouvám za reakci, nevěděl jsem, že vše je tak, jak jste si přála, a to zároveň i intuitivně.

Zeptat se můžete, jen si nejsem jistý, že máte-li pochyby či otázky, co je to intelekt, že jakákoli odpověď pro Vás bude srozumitelná... Ale je to alespoň milé, že jste zvídavý.

Kéž byste, při tom dlouhodobě nechutném pisálkovství, aspoň někde ponášel intelekt... za předpokladu, že Vaše ponášení není zároveň i rozmýšlením... Pak už by to bylo jedno, pravda, z jaké to jde vlastně nohavice...

Dokáži si představit spravedlnost, že každý pochlebník, který zřejmě nevidí rozmazanost Vašich fotografií, by si musel jednu z nich vystavit na rok do svého pokoje.

III.

Poznat sebe sama, na to asi neexistuje žádný návod. Je to o upřímnosti srdce zkoumat své jednání nejen ve vědomé části (jak se jevím sobě samému či jak se chci jevit), ale i skrze své stíny, odvrácenou část sebe sama. Člověk hlubinu sebe sama nemůže uchopit (z principu věci), může ji jen prožít. Kdyby to bylo lehké a snadné, nehledali by alchymisté kámen mudrců a neobalovali by to mnohdy nepřístupnými obraty a obrazy. Věř, že ne proto, aby se jevili tajemnými (jako to mají za cíl všemožní "zasvěcenci"), ale protože sám kámen mudrců je největším tajemstvím... Sám Jung v tomto mohl být lidem jen nápomocen. Psychologie či psycholog nikoho nemůže naučit, jak poznat sebe sama. A nejen psychologie, ani náboženství ani filosofie, ani já. Jediný praktický návod, zevšeobecnění, může plynout z toho, být upřímný k sobě i k druhým. Tudíž fráze, která opět nic "neříká", ale na jejímž prožitku je vystavena Cesta. Všechny spisy podávají jen obraz této Cesty (i Jungovo vysvětlení).

IV.

Můžete zaříkat politiky, kohokoli, ale nikdy neodstraníte příčiny, která vězí jen v nás. (myšleno obecně) Jakmile jednou lidé pochopí, že ona temnota je v prvé řadě v nich, že touží především po lačném a pohodlném (i ve smyslu boží milosti) bude lépe. Ovšem pravda se má dnes tak, že cizí temnotu chceme vylupovat, ale pro vlastní máme pochopení. Už ten samotný "hon na čarodějnice" dokumentuje, že temnotu nosíme především v sobě. Jsme slabí sebe sama ukřižovat, o to více pak křižujeme ty, kteří jsou projikcí nás samých. Jenže své vlastní nevědomí nezkoumáme - vidíme je především v těch, kteří nás pobuřují do běla. Je to otázka našeho nevědomí. Může člověk jakkoli chce věřit v Boha (či lépe vyznávat, že v Něj věří), ale opomene-li svoji hlubinu, pak je vše stejně marné. Středověké pálení čarodějnic atp. nebylo tak o čárech ale spíše o tom, že ti, co je upalovali, byli nejvíce posednuti svojí temnotou. A čím více si namlouvali Světla v duši, tím více je projikce dráždila s tím, co se jim ukazovalo (projikcí, nikoli objektivně) o sobě samých. Dráždilo je povětšinou Světlo, které by vylupovalo jejich Temnoty.

V.

Jsou to jen jiná chapadla té samé, slizké chobotnice, kterou tu stavíte na piedestal, příteli. Ale Vy to víte moc dobře, jen jako novinář chcete v lidech vzbudit onu představu, že jsou ona chapadla cizí samotné chobotnici. Jistě, protože nechť lidé naletí jedné nebo druhé straně, z níž tanete, a bude působit ta či ona moc, to či ono chapadlo, podstata zůstane vždy zachována. Samozřejmě bývalí soudruzi z prognostického ústavu budou podporovat své vlky v rouše beránčím; a soudruzi z "disentu" svá hrabata. Jak říkám, nejsem novinář s třicetiletou praxí... a co hůř pro Vás, nejsem ani Váš výtvor, který tu očkujete 30let, abych naletěl této nápodobě "pravdy". Fakta píší tzv. vítězové, podstatu - sám život. Proto je zbytečné, odpovídat novináři s třicetiletou praxí na všechny dotazy.

VI.

Boom s teroristickými útoky jako nová propaganda strachu započala 11. září 2001. O tomto útoku smýšlí "teroristicky" snad už jen největší snílek... 16 let po té, a lidé uvěřili strachu od vlád, které je přitom sami odírají, kteří nechávají mřít své vlastní lidi svým likvidačním systémem (finančním i duševním)...

Křesťanství (kdo však ví, o čem se bavíme) je přesně tím, čím není oficiální křesťanstvo.

Zakončil bych svůj příspěvek přátelskou radou svého oblíbeného Lichtenberga: „Nečti příliš mnoho, jen to nejlepší a pomalu, a ptej se na každém kroku: Proč tomu věřím? Plyne to z mého celkového myšlenkového systému, nebo se to na něj navěsilo jen proto, že se mi nechtělo přicházet věcem na kloub vlivem předsudku.“ Kdo tomu neporozumí, nevadí, Lichtenberg nabízí rovněž i útěchu: „Když se hlava srazí s knihou a ozve se dutý zvuk, je to vždycky chyba té knihy?“

VII.

Slovo věda (přitom k okolnostem ještě tak pochybná a placená) se stalo jakýmsi šémem, za nímž mnozí cítí, že jejich názor dostává erudici, ačkoli je za ním mnohdy tak málo myšleno.

Otázka víry či zjevení je psychologický fenomén, založený na iracionalismu. Posuzovat ho z otázky "vědy" je jako posuzovat stavbu koláče z hlediska architektury a pak tvrdit, že koláče není, protože není jeho pilíře. Nepřipustit či snižovat iracionalismus je barbarským počinem. O to více, hrajeme-li si na vědoucí... Zjevení je subjektivní záležitostí. Stejně jako sen. Je vypovídající hodnotou psyché jedince. Patří tudíž spíše na pole náboženské psychologie - má mnoho znaků, které vypovídají o vnitřním stavu jedince. Zajímavé, kolik vědátorů tu píše a nikdo není vědoucí natolik, aby věděl, že existuje i něco, co se nazývá fenoménem mysli, tedy jeho psychologií, která rovněž patří k vědě již přes sto let a v nábožensko-mytologickém smyslu již od nepaměti... Problém nastává až v tom případě, chce-li kdo sen či zjevení podsunout jako vypovídající hodnotu pro druhé či jako obecnou pravdu. To samé platí i o materialistické vědě! V ní však mnohdy tím "vědeckým" je jen přání si něco myslet. Pak už opouštíme i pole iracionality a dostáváme se na pole absurdity... Tudíž tolik k naší tak milované "vše"vědě a "ne"pravdě.

VIII.

"...biologickým hodinám se zpravidla nevyhnou ani úspěšné ženy." Tak to se mi ulevilo. Já myslel, že se jim nevyhnou "zpravidla" jen ty neúspěšné.

Myslím, že to by spíše (řečeno křesťansky) prošel velbloud uchem jehly, nežli by pan farář přijal nějaké vysvětlení, co je to důkaz, nemluvě křesťanství... Je škoda, že se křesťanské učení tak deformujeme, a i po jménech jako je Chelčický, Kierkegaard, Tolstoj aj. má se za křesťanství to, co křesťanstvím vůbec není...

Dopřejme každému to své... Chybí-li Vám dobrý blog, můžete navštívit třeba můj...

Pár lidí napsalo vcelku dobrý blog - přesto dostali někteří "kartáč" a výsledkem nejednou byl odchod či co hůře, blogy se staly propříště servilní ve snaze líbit se "kritikům". A světe div se, opět to nejednou zapůsobilo.

Pane N., je rozdíl něco zjednodušit na příkladu nebo něco napsat velmi jednoduše.

IX.

"Utečenecká krize" je ukázkou "pouhé" psychologické manipulace, nechť už člověk zastává jeden z extrémů. Co je cílem, o tom samozřejmě nevidíme nikde diskusi, nakolik lidé jsou dobře zpracovaní k účelu věci. Rovnice je následující: frustrace (obecná nespokojenost) = strach (přilití činidla, zde "utečenecké krize") = manipulace = poslušnost. Těchto mainstreamových témat je hodně. Třídní nepřítel vždycky vyvolává strach a vždycky je založen na nesoudných vývodech, předpokladech a konstrukcích. A vždycky vede k davu k jeho poslušnosti. Když se ukázalo jako nedostatečným masáž o 11. září, Iráku, Afgánistánu, IS apod., bylo třeba lidem ten strach přiblížit reálněji. Nechť si každý moudrý člověk z oné rovnice doplní... Že se to dá ještě eskalovat, vidíme v Anglii či Francii...

Říct, že Tma neexistuje, je, podle mne, v rozporu s androginností boha, respektive života. Možná je problém i v tom, že slovem Tma vnímám navracející se princip, nikoli nějaké peklo atd. Znovu opakuji, že tak jako něco roste (světlo), musí se skrze nějaký princip i vrátit k počátku (smrt - tma). Jistě to můžeme obecně nazvat, celý ten proces, Myslí (viz hermetismus), ale považuji za případnější chápat oba principy z hlediska Jednoty - pochopení nás samých.

X.

Člověka až zamrazí, jak se dá "prodat" válka, utrpení lidí či vraždy k PR záměrům církve... Pro tyto PR záměry se u křesťanů z NZ Boha vždy stává Bůh SZ, který měl pro svoji úctu vždy zdůvodnění ve vyvražďování měst a nařizování zabíjení nemluvňat, a který sliboval pro své syny, že porobení si cizích národů!!! Nějak se lidem onen SZ Bůh zalíbil. - Je totiž daleko "lidštější" než skutečné, mravní požadavky života... Osvědčil se při vyvražďování novoplatoniků, pohanů, Aztéků, při pálení čarodějnic. Ale nejen tam. Vždyť i první a druhá světová válka, americké okupace, společenská psychóza, netrpí ničím jiným, než bludem Ega, psychologickým nadceněním sebe sama. A tato paralela má svůj obraz SZ Bohu. Vykupovat tento blud bludem je jako hasit oheň olejem. Tolik k této Fatimě.

...proces, kdy si uvědomujeme bytí skrze různé archetypy, kdy nehledáme v nebesích jen to "dobré", ale rovněž i neustálý, neměnný proces nejen východu, ale rovněž i západu Slunce - a to nejen na nebi, ale i v našich srdcích. Dokud nepřijmeme šíři tohoto uvědomění, budeme létat ve vzdušných zámcích spásy, budou nám klíčit stále noví a noví vykupitelé, kteří pod rouškou Světla budou tím nejlepším obrazem pouhé Tmy.

Bůh uražený (či urážený) a mstivý, bůh vyžadující si oběti - to je asi těžko něco jiného než pouhý člověk, který byl zbožštěn na boha...

XI.

A v posledku, podle mého názoru fotografie vyjadřuje rovněž i vnímání světa. Stejně jako hudba, kresba atd. Mnohdy říká o autorovi víc, než si myslí a jeho prezentace je ukázkou větší samolibosti, než by si reálně sám připustil. Nabízí se otázka i v souvislosti s některými Tvými texty, jestli jistá neostrost je vskutku jen technickou stránkou věci. Z Tvé neskromné reakce ("moje námaha") si vskutku nejsem jist, jestli obdobným způsobem "zapojuješ" i kritické myšlení k životu samému a tvé fotografie to nakonec případně jen neilustrují.

Ale tak už je to zvyk, že píšete o muži a ženě a nakonec se z toho vyklube pes a fena, takže na druhé straně žádné překvapení...

XII.

Nemít odpor k něčemu, znamená, nemít ho sám v sobě! Z toho, drahý Hirax, vyplývá, že to těžko může být o pouhém postoji či přání k věci... Odpor k něčemu je v prvé řadě projikcí naší vlastní temné psyché. Z toho tedy plyne, že: "nemaj k ničomu odpor", je pouhá, vzdušná fráze... Zárobkovo však fráze efektivní - v tom jistě můžete nalézt ono "být pozitivní" a shledat se brzo s výsledkem (výdělkem). Já bych si dovolil Tvůj citát však poupravit: Nikdy nezapomeň, že sluneční paprsek - jakkoli velký, neprosvítí žádnou místnost, natož tu temnou, nenajdeš-li ji v prvé řadě ve svém srdci a neuznáš-li zároveň její právo na existenci!

XIII.

… možná proto, že lidé si zamilovali stejně zkaženého (slepého) boha jako mají vlastní srdce, respektive milují vlastně sebe samých a tuto kvintesenci egoismu mají za Boha. (do jisté míry tu lze souhlasit s Feuerbachem i s líčením boha SZ). Proto pak ta hodování a zároveň nezlomná víra v nadbytku při pečeném krocanovi... Pro ty ostatní už se vymyslí něco jako karma, nebo charita... A nakonec to dá všechno smysl, i s maskovaným kolonializmem, takže můžeme být všichni spokojeni.

Při dalším studiu a uvažování přichází člověk na hlubší spojitosti mezi světlem a tmou, které nejsou o náboženství a víře v dogma, ale o životě samém, kde jedna přepjatost (Bůh "dobra") je ihned životem kompenzována (Bohem "zla") a naopak..., není-li nalezena vnitřní rovnováha mezi našimi vlastními principy duše. Toto pochopení nazývám vírou v Boha, kdy nakonec mizí toto rozlišení a člověk vnímá samotný život, jaký je - jako jistého "urobora", žeroucí si vlastní ocas v koloběhu života a smrti. Čím méně je této vnitřní harmonie, tím více vyniká profánní víra v Boha "jednoho" principu, který je výsměchem druhé polovině jeho samého...

XIV.

Nejlepší jsou slovní hříčky větroplachů dneška - Coelha atp. Kdesi napsal, že nemáme odpouštět, ale namísto toho zapomínat, nakolik shledává v odpuštění nadřazenost... (pak nerozumí evidentně slovu odpuštění) Zdánlivě proto pěkné, na první pohled možná udaná vyšší mravnost, v logice věci a jazyka však naprostý nesmysl, je-li samo slovo odpuštění vzato z kořene "pustit"... (něčeho se zbavit) od zapomínat (trpět amnézií, výpadky paměti atd.) Ale to jen tak pro ukázku, jak se dají z lidí dělat blázni... Ale nejen z lidí, ukazuje to i dehonestaci jazyka, která je přímoúměrná s pozbýváním ducha.

XV.

Je to rychloobrátkový tovar, založený na vycítění potřeby "trhu" zaplantant konzumního ducha další lží - námluvou duchovnosti. Vydělává se na lidské hlouposti, motivačních žvástech, nechť jsou oděny v háv ekonomického managera nebo budoucího, úspěšného gurua (nebo "jen" dalšího Sákjamuniho). Ony instantní moudrosti nikdy nejdou k jádru věci (to by se pak člověk mohl střetnout i se svojí hlubinou - potažmo autor!) a tak jsou tolerantní ve výsledku ke všem, a i proto mají takovou oblibu - člověk se může cítit instantně moudrým tak nečekaně a rychle jako sám autor, nakolik ony kecy nevyžadují nic více než spařit horkou vodou a nechat minutku luhovat.

XVI.

Škola vždy plnila účel státu - připravit a hlavně vytřídit "občana" na tzv. zrna (loajální druhy) a plevy (neloajální případy). Stát si vždy přisvojil a přisvojí tuto "premisu" pravdy (byť se dějinně jedná o nejpochybnější premisu). Tím pádem "lepší škola" je z logiky věci, kde jde o pouhé třídění, a kde se za vytřídění podává almužna titulu, absurdum samo. Jestliže se kdy reformovaly školy, bylo to vždy na základě politické propagandy – jejího lži-vědomí, nikdy ne na základě poznání požadavků dětské duše! To, co chceme pod "lepší" školou, je však jen jiná, možná elegantnější forma již nakukané egem nafouknuté, profánní osobnosti, jíž si každý prošel s větším či menším přitakáním a úspěchem. Jelikož však chceme vidět našeho Lojzu na třech vysokých (tak je to přece ok) a jelikož se nám zdá náš Lojza nejchytřejší pod sluncem (projikcí sebe sama do syna - exaltovaného sobectví, výchovou naočkovaného rodičovství), toužíme mu předat "lepší" svět, lepší školu, v níž rozvine svůj stádní intelekt a chamtivost lépe jak my a především ti druzí... Otázka definice vzdělání, která je brána jako něco samozřejmě srozumitelného, byť na její definici by neobstálo dnes sebelépe vymyšlené školství a jehož neznáme ani za zbla, užití poznání, které se nedá zpeněžit, prozrazuje skutečný šém hlasů po "lepších" školách... Chceme lepší školy, ač sami nemáme ze sebe co lepšího nabídnout, ač sami neznáme smyslu života – čemu skutečně učit. A kruh se uzavírá a bloudíme shora nadol a opačně... Čím méně vidíme, tím více nalézáme v dálavách vysněný ostrov UTOPIE s "lepšími" zítřky...

XVII.

Žijeme v době plných individualit – každá ovce má totiž své specifické číslo!

Čím více budeme dopřávat šelestu nulám, které vytváří v lidech onu zhoubnou inflaci ducha, tím více necháváme vykvést nenávisti, lakomství a žráčství, tím více budeme vytvářet hlupáky. Doba nám dává za pravdu. Všichni Vaši pánové nejsou vykupiteli ze tmy a dějiny je jednou vykreslí v celé nahotě, nýbrž vírem do hlubších a hlubších osidel prázdnoty. Tato prázdnota je snad však potřebná pro nový růst: jako vše, co musí prve shnít, neschopné dále života. Vaši pánové tak nejsou bohy, jak se domýšlíte, nýbrž spíše potravou pro Ně!

XVIII.

Tudíž i mé závěrečné slovo bude jasné: přeji Vám vše dobré ve Vaší všeobrazné a všeznalé bublině. Váš rozum je podřízen názoru, který jste si vytesal a který obstává jen před mírou Vašeho intelektu. Díky bohu jej můžete sdílet především už jen sám se sebou.

XIX.

Máte toho, člověče, jak vidím, velmi na srdci... Máte nějakou utkvělou představu, že člověk musí věřit v politickém mauzoleu figurín v toho či onoho šaška.

XX.

Nechť bych mohl mít sebelepší výhody přitakáním této společenské lži, ona pomine, a já bych stál před Životem jen jako džbán, jenž by byl sice plný, ale jen natolik, nakolik by byl prázdný svým obsahem.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Ukrajina priznala vojnu s Ruskom. Slova vojna sa však bojí

Na východe Ukrajiny už aj formálne prebieha otvorený konflikt.


Už ste čítali?